Obsluha a údržba oken

Upoutávka na plastová okna a dveře
Home > Rady a tipy > Obsluha a údržba oken

Obsluha a údržba oken, jak správně větrat a proč se okna někdy rosí.

 

 

Hlavním úsilím konstruktérů i výrobců oken je vedle technických parametrů a estetického vzhledu i snaha o vysoký komfort užívání. Vaše úsměvy na tváři při užívání oken z VPO  nám dávají najevo, že se nám daří tuto snahu naplňovat. Aby vás tento úsměv provázel po celou dobu jejich užívání, je třeba s okny manipulovat způsobem, ke kterému byly konstruovány. Nepřipusťte přídavné zatěžování křídla, zejména v otevřené poloze a rovněž nevkládejte mezi křídlo a rám žádné mechanické překážky. Budete-li otáčet klikou při změnách jednotlivých poloh pomalu a s rozvahou a k zavíraní z pozice sklopeno použijete obou rukou, okenní kování vám to vrátí dlouholetým bezchybným chodem.


Jak udržovat nová okna a dveře?

Na tuto otázku se obvykle dovídáte , že o plastová okna se nemusíte starat. Ale jako nelze vyrobit perpetum mobile, tak i nová plastová okna vyžaduji vaší pozornost a minimální péči. Už jenom proto, že se jedná o pohyblivé zařízení obsahující mechanické díly.Naše okna jsou osazena kvalitním kováním renomovaného výrobce a před předáním do vašeho užívání byla správně seřízena a vyzkoušena. Pro jejich bezchybnou funkci je třeba jednou ročně mazat pohyblivé části kování a při čištění oken používat prostředky, které nenaruší antikorozní ochranu kování. Všechny drážky je třeba udržovat čisté, rovněž tak povrch okenních rámů , křídel a těsnění. Při jejich čištění požívejte běžné čistící prostředky s nízkou agresivitou  a bez abrazivních přísad. Za tuto minimální pozornost se vám okna odmění svěžím vzhledem a dlouhou životností se zachováním plné funkčnosti.


Servisní úkony, které vyžaduji speciální nářadí, rutinu a zkušenost vám ochotně zajistíme v rámci našeho záručního a hlavně pozáručního servisu. Neváhejte se na nás obrátit, kvalitní a bezchybná funkce vašich oken je naším společným zájmem.

Proč se okna rosí?

Pokud v podzimním dešti usednete promoklí do auta a „zapotí“ se vám všechna okna zevnitř ještě než se rozjedete, nijak zvlášť se nad tím nepodivujete. Prostě nastartujete, zapnete topení na maximum a kdo ji má, zapne klimatizaci. V krátké době problém zmizí.
Pokud se nám s příchodem chladného počasí začnou v bytě rosit nová plastová okna, první co nás napadne je reklamace oken. A přitom jde o úplně stejný fyzikální jev se stejnou příčinou i s totožným způsobem nápravy!

Dejme si na úvod trochu teorie:

Vzduch, který nás obklopuje obsahuje mimo jiné i vodu ve formě vodní páry. Její množství (nazýváme ji absolutní vlhkost) je proměnlivé a závisí na teplotě a tlaku vzduchu. Čím je vzduch teplejší, tím více vody v plynném stavu dokáže pojmout, nežli dojde ke stavu nasycení. Po jeho překročení dochází ke kondenzaci na kapalné skupenství – vznikají drobné kapičky viditelné pro lidské oko jako mlha.

V praxi pak poměr okamžitého množství vodní páry ve vzduchu a jeho mezní hodnoty (maximálního množného množství na hranici kondenzace) nazýváme relativní vzdušná vlhkost. Udává nám, jaký je stupeň nasycení vzduchu vodní párou ke stavu nasycení při dané teplotě. Shodná relativní vlhkost může skrývat velmi rozdílné skutečnosti. Například stejná hodnota relativní vlhkosti v Djakartě a v Helsinkách může znamenat to, že vzduch v Djakartě obsahuje 22g/kg při 26oC, ale v Helsinkách kde jsou momentálně -2oC jsou to pouze 3g vodní páry/ kg vzduchu. Tento model platí také na vztah naši domácnosti k okolí.

V zimním období je v domácnosti obvykle vyšší teplota než venku a tak je i obsah vodních par vyšší. A protože nová okna velmi dobře těsní, a z úsporných důvodů se omezí i větrání a protože zdrojů vlhkosti neubude , dochází k nárůstu vzdušné vlhkosti. Dříve však, než dojde ke stavu nasycení vytvoření mlhy, projeví se ještě jedna fyzikální skutečnost: teplota vzduchu v místnostech není všude stejná a rovnoměrně rozložená. Také různé materiály mají různou povrchovou teplotu. A v tom je jádro pudla. Obvodové stěny a hlavně okna v nich a zejména sklo mají vždy nižší povrchovou teplotu než je teplota vzduchu v místnosti (která je určující pro množství vodní páry). A je-li tato povrchová teplota nižší , nežli teplota rosného bodu při dané vlhkosti – vodní pára se vlivem ochlazení vzduchu na tomto povrchu vysráží. Úplně stejně, jako na oknech v automobilu.I způsob odstranění je stejný: snížit obsah vlhkosti (vyvětráním ) a zvýšit povrchovou teplotu nad teplotu rosného bodu.  Ta je  závislá jak na venkovní tak na vnitřní teplotě vzduchu a samozřejmě na materiálu, o jehož povrchu se bavíme. Současná norma požaduje, aby při 21oC a 50% vlhkosti v bytě a venkovní teplotě -15oC neklesla povrchová teplota na vnitřním povrchu zasklení pod 10.2oC.

A teď praktický pohled na věc: pokud v ložnici bude neprodyšně zavřené okno a zavřený i radiátor ústředního topení (protože je zbytečné topit, když je člověk pod peřinou), vlivem vydechování vlhkosti člověkem (1 osoba 50-100 g/hod) se zvýší vlhkost a zároveň sníží teplota vzduchu a tím i povrchová teplota na skle – a nutně musí dojít ke kondenzaci vody na skle. Stejné to bude v kuchyni, kde se vaří, při sušení prádla bytě, zalévání květin apod. Nejjednodušším řešením je prosté vyvětrání – nárazové a intenzivní, aby co nejrychleji byl vnitřní (teplý)vzduch vyměněn za venkovní – chladný, a tudíž obsahující mnohem méně vlhkosti i v nasyceném stavu – tedy i za mlhavého nebo dokonce deštivého, ale chladného počasí! Po jeho ohřátí je vlastně mnohem sušší a je schopen pohlcovat další vlhkost a při následném větrání ji transportovat z bytu ven.

Větrání musí být intenzivní (dokořán), ale krátké(5 min), aby nedošlo k prochlazení povrchů, pouze k výměně vzduchu. Tak se tepelné ztráty omezí na minimum. Mikroventilační pozice tuto potřebu nezajistí a trvale otevřená výklopka je ekonomicky neúnosné řešení, bořící veškeré výpočty o úsporách za teplo.

Nejefektivnějším řešením tohoto problému je instalace nuceného větrání s rekuperací tepla, tedy zařízením, které při výměně vzduchu dokáže s účinností 90-95% vracet teplo zpět do interiéru. Je to v pořizovacích nákladech nejdražší alternativa, ale v dnešní době již cenově srovnatelná s investicí do nových oken a z hlediska zachování zdravého prostředí v bytech i nejrozumnější.

Jak správně větrat

Správná odpověď zní DOSTATEČNĚ. Větráním sledujeme dva základní cíle: přísun čerstvého vzduchu (hygienický) a odvádění vlhkosti z bytu (fyzikální). Nesplnění obou těchto úkolů způsobuje obyvatelům bytů problémy zpočátku estetické a v konečném stádiu zdravotní. Ne každý si toto riziko uvědomuje, jelikož kvalitní větrání je v rozporu s požadavky na úspory tepla (v zimním období) – bereme-li v potaz ten základní způsob větrání, tedy otevřenými okny.



Je ironickou skutečností, že díky starým nekvalitním oknům byly naše byty (zvláště ty v panelových domech) kvalitně větrány, i když za cenu vysokých nákladů na vytápění. Zároveň byly obecně povazovány a příliš „suché“, což spolu samozřejmě úzce souvisí. S výměnou starých dřevěných oken za nová dokonale těsnící plastová okna se mikroklimatické poměry v prostředí bytu výrazně změní. Z hlediska nákladů na vytápění velmi příznivě. Horší je to z hlediska vlhkosti , pachů a odérů, produkovaných provozem domácnosti a pobytem lidí. Hygienické potřeby jsou vnímatelné a je možná také lidskými smysly ovlivnitelná potřeba nápravy.


Největším problémem tak zůstává zvýšení vlhkosti, které s sebou přináší rosení oken nebo i povrchů obvodových stěn a může končit masivním výskytem plísní (způsobující kromě estetických i nemalé problémy zdravotní). Zásadní otázkou tak zůstává, jak skloubit potřebu odvedení vlhkosti z bytu vyvětráním s požadavkem na co nejmenší ztráty tepla. Zatímco v letním období, kdy se netopí,je ideálním řešením vyklopená ventilační poloha okenního křídla, zajišťující průběžně výměnu vzduchu – v zimním období je to nejvíce nehospodárný způsob větrání. Poloha mikroventilace (čtvrtá poloha kliky) tento problém řeší pouze v neužívaných místnostech, ale při normálním provozu domácnosti je naprosto nedostatečná, vezmeme-li v úvahu fakt, že hygienicky požadovaná norma na výměnu vzduchu je celý objem místnosti jednou za 2 hodiny! Podpůrnou metodou mohou být různé větrací klapky a větrací systémy zabudované do konstrukce oken, ale ani ty problém nevyřeší a už vůbec ne bez tepelných ztrát.


Zbývají tak dvě opravdu účinné metody.


Ta první (jednodušší a levnější) jsou okna otevřená dokořán. Říkáme tomu organizované větrání. Samozřejmě ne po celý den, ale optimální je 3-5 minut několikrát denně a pokud možno více okny zároveň. Za takto krátkou dobu dojde k výměně celého objemu vzduchu (který s sebou bohužel odnese s vlhkostí i teplo v něm obsažené), ale nedojde k prochlazení povrchů stěn a předmětů v bytě (které se pak nemusí znovu dohřívat) a proto je tato tepelná ztráta jednoznačně nejmenší. V krátké době se vzduch znovu ohřeje a je schopen přijímat další vlhkost – i když přišel zvenčí a třebas i za deště  a zdánlivě  vlhčí, nežli uvnitř. Jak známo, studený vzduch „unese“ mnohem méně vlhkosti než teplý a ohřátím další vlhkost dokáže nabrat a pak ji zase při vyvětrání odvést ven. V ložnicích je třeba tento úkon provést těsně před spaním a ráno při vstávání opět. Tak zajistíte (spolu s vyhřátím alespoň na 21ºC), že se vám nebudou okna ani v zimním období rosit. Nevýhodou tohoto způsobu je tzv. „lidský faktor“. Záleží jedině na vůli obyvatel bytu kdy a kolikrát za den takto vyvětrají.


Druhým účinným a zároveň nejúspornějším způsobem je tzv. nucené větrání, tedy nezávislé na chtění lidí a otevření oken. Řeč je o vzduchotechnickém zařízení, jehož součástí je i rekuperace tepla, tedy zařízení, zajišťující vracení tepla zpět do bytů spolu s čerstvým vzduchem. Dnešní trh v této oblasti nabízí zařízení vhodná pro i byty (s účinností až 90%) a pořizovacími náklady srovnatelnými s výměnou oken. Tímto opravdu technicky kvalitním řešením se s výměnou oken tak stane váš byt světlým a příjemným místem vašeho odpočinku, klidu a regenerace.

 

 

 


ok